„Všechny naše sny se mohou splnit, pokud máš odvahu je následovat.“ Walt Disney

Jako malá holka jsem běhala rosou spolu s našimi rotvajlery a kernteriérkou, porušovala pravidla a zkoumala hranice života. Měla jsem hlavu v oblacích, velké sny a představovala si svůj dospělý život. 

Mé sny neměly hranice. Dospělí se mým snům smáli, ale já jim věřila. Byla jsem divoká, nespoutaná holčička, která nade vše milovala zvířecí svět a trávila v něm podstatnou část svého dětství.

Čím to je, že jako děti věříme všemu a postupně se nám naše sny vzdálí?
Sedíme v trávě a koukáme na sny, které jsme měli ještě nedávno na dosah, jak odplouvají spolu s mraky do dáli.

Moc dobře vím, jaké to je být šedou myškou v koutě. Jaké to je bát se být viděná a slyšená, mít ostré lokty a stát si za svým. Vím, jaké to je snažit se přizpůsobit životu podle ostatních a nevybočovat. Občas se divoce zvednout na zadní a kopat okolo sebe, prosadit si to své, ale zas být utlumená a stažená do kouta. Radši plout s proudem než proti.

Ale teď už také vim, jaké to je, postavit se do své síly. Vzít odpovědnost za svůj život i za své pocity. 
Vím jaké to je nečekat na AŽ… Protože víte co? To až nemusí nikdy přijít.
Každý člověk na světě má sny. Sny, ke kterým vedou různé cesty, některé jsou jednoduché a některé trnité a klikaté. Ale ne každý člověk má na to se na tu cestu vydat. Ta cesta totiž může bolet a na to je třeba velké odvahy.